„Naše povolání není populární, ale bez nás by se vrátily divoké devadesátky,” říká soudní exekutorka Zuzana Grosamová z Exekutorského úřadu Praha 6. Jakou nejčastější chybu podle ní dělají lidé, kteří se dostanou do exekuce? Nahrává dnešní doba dlužníkům? A proč není pro exekutory výhodné, když jsou lidé finančně negramotní?

Když se řekne slovo „exekutor”, často k němu lidem v hlavě naskočí negativní konotace. Čím to podle vás je?
Je to podobné jako u revizorů nebo policistů. Když potkáte například revizora v tramvaji, sevře se vám trochu žaludek, i když máte platnou jízdenku. Stejně tak, když vás třeba zastaví policejní hlídka na dálnici. Tohle jsou profese, které vás mají přimět k plnění povinností a něco od vás vyžadují, což nikdy nebývá moc příjemné. Že tohle slovo vyvolává negativní konotace, je tak do jisté míry přirozené a vlastně i správné. Důsledky činnosti soudních exekutorů jsou pro společnost ale obecně pozitivní.

V čem je činnost exekutorů prospěšná?
Bez exekutorů by to tady bylo jak na divokém západě, což jsme si už měli možnost vyzkoušet v devadesátých letech. Exekutorské úřady vznikly až v roce 2001. Do té doby vymáhal veškeré pohledávky stát, a ne nadarmo se tomuto období říká ‘divoké devadesátky’. Vymahatelnost práva byla nějaká dvě procenta, což je prakticky nic. Dlužníci neměli respekt ke svým závazkům, mnozí věřitelé se zase naopak automaticky smiřovali s tím, že své peníze už nikdy neuvidí. Stát v tomto ohledu zkrátka nefungoval. Státním úředníkům chyběla motivace něco vymoci a neměli k tomu ani vhodné nástroje. Věřitelé, kteří opravdu chtěli své peníze zpět, se pak často museli uchylovat k pochybným agenturám. Ty často vymáhaly peníze nelegálním způsobem, některé i za použití fyzického nátlaku či vydírání. Podle mě nikdo nechce, aby se tato doba vrátila zpátky.

Myslíte, že je v současné době vztah dlužník-věřitel v rovnováze?
Obecně si myslím, že se v dnešní době hodně nahrává dlužníkům. Je to o politice. Politici si velmi rychle spočítali, že ve společnosti převažují dlužníci nad věřiteli. Tím, že pořád mění pravidla hry ve prospěch dlužníků, získávají politické body. Věřitelé jsou naopak rádi, když aspoň něco dostanou. Podle mě je dobře, že se myslí na lidi, kteří jsou v nouzi nebo v tísni, ale nesmí se to paušalizovat. Věřitel by se neměl cítit špatně za to, že chce svoje peníze zpátky. Nicméně, i tak je to v současné době o mnoho lepší než ve zmíněných devadesátých letech.

Srážky ze mzdy mají pro dlužníky výhody

V posledních letech se oblasti exekucí dotkla řada změn – například zastavování bezvýsledných exekucí nebo akce milostivé léto. Jak tato opatření hodnotíte?
Předně bych chtěla říct, že zásadně neuznávám, když se někdo zbavuje odpovědnosti za své jednání. Když už se pro nějaký krok, byť chybný, rozhodnu, musím za něj nést odpovědnost. K tomu vedu i své děti. Všemi uvedenými aktivitami dává stát svým občanům vzkaz, že se této odpovědnosti mohou celkem snadno zbavit. Pokud se dostanete až do exekuce, ve které ale všechny dluhy splatíte, žádná výhoda vás nečeká. V opačném případě, tedy pokud se vám podaří placení svých závazků po určitou dobu úspěšně vyhýbat, stát vás odmění tím, že exekuci zastaví. Považuji to za nebezpečný hazard s morálkou, protože plnění závazků se pomalu přestává vyplácet. Osobně dávám přednost vzdělávání a individuálnímu přístupu než plošnému odpouštění dluhů. 

Diskutovaným tématem jsou stále také srážky ze mzdy. Z loňských průzkumů vyplynulo, že v řadě případů přestaly plnit svůj účel. Jak situace vypadá v tomto roce?
Hlavní příčinou poklesu inkasa srážek ze mzdy je bezprecedentní navyšování nezabavitelné částky. Ta za poslední čtyři roky vyrostla o 112 %, přitom inflace za stejné období činila pouze 24 %. Od ledna tohoto roku skutečně došlo k drobné korekci srážek ze mzdy, protože odeznělo mimořádné opatření spočívající v přechodném navýšení nezabavitelné částky. Efekt této korekce je ale spíše kosmetický. Srážky vzrostly zanedbatelně, o nižší stokoruny. Pro návrat do rovnováhy to určitě dostatečné není a následovat by měly systémové úpravy, ať už jde o institut minimální srážky nebo přepracování mechanismu srážek ze mzdy, který je zastaralý, velmi komplikovaný a postrádá motivační prvek.

Jaké potíže nefunkční srážky ze mzdy přinášejí?
Srážky ze mzdy jsou pro dlužníky jednoznačně výhodné hned z několika důvodů. Nenavyšují se náklady exekuce – dlužník tedy zaplatí méně. Navíc nejsou pro dlužníka tak stresující, jak tomu může být u mobiliární exekuce. Dluh se umořuje postupně, a pro dlužníka je to i pohodlné – srážku totiž zajišťuje zaměstnavatel dlužníka. Pravidelné srážky ze mzdy navíc přispívají k rychlejšímu umořování jistiny, čímž se snižuje objem narostlých úroků z prodlení – tato výhoda je naprosto zásadní, protože dlužník tak v konečném důsledku zaplatí daleko méně, než kdyby dluh nijak nehradil.

Jaké změny by podle vás v oblasti srážek ze mzdy bylo potřeba udělat?
Zavést minimální srážku ze mzdy a upravit režim srážek u vyšších příjmů, aby byli dlužníci motivováni vydělávat víc.

Velkým tématem současnosti je také zásadní novela insolvencí. Jak hodnotíte plošné zkrácení oddlužení na tři roky pro všechny? 
Hlavním motivem zkrácení oddlužení na tři roky bylo pomoci podnikatelským subjektům dostat se rychleji na nohy a podpořit podnikatelské prostředí. Takový byl hlavní smysl evropské směrnice. V Česku to ale politici rozšířili na tříleté oddlužení pro všechny. Bez rozdílu. Nad budoucím očekávaným poklesem uspokojení pohledávek se nikdo nezamýšlel. A to dle mého názoru není správné.

Největší chyba? Nekomunikace

Jako věřitele si lidé často představí velkou úvěrovou společnost. Jak moc to odpovídá realitě?
Toto je jedna z mediálních zkratek. Věřitelé jsou často stereotypizováni jako ty „zlé“ úvěrové společnosti. Mezi nejčastější věřitele ale patří stát, obce, městské firmy, zdravotní pojišťovny, a dále pak takzvaní nedobrovolní věřitelé. Poklesem vymoženého plnění tak netrpí jen samotné instituce, ale i celá společnost. Zvyšující se podíl nezaplacených služeb zároveň vyvolává tlak na zvýšení cen pro ty, kteří je platí. Jednoduchá rovnice. Bezesporu nejohroženější kategorií věřitelů jsou však děti, kterým rodič řádně neplatí výživné a oběti trestných činů, kterým pachatelé nehradí náhradu škody. 

Jakou nejčastější chybu dělají podle vás lidé, kteří se do exekuce dostanou?
Nekomunikují. Komunikace je přitom základ, nesmíte strčit hlavu do písku. Lidem je to samozřejmě často nepříjemné. Pociťují to jako určité ponížení. Bojí se, co na to řeknou sousedi, rodina... Proto často dělají, že neexistují, a doufají, že se to nějak samo vyřeší. Jenže tak to nefunguje. Vyřešit se to dá jedině tím, že k tomu aktivně přistoupím a přiznám si: tady jsem udělal chybu, musím to napravit. Pokud tedy dlužník přijde, bude komunikovat a řekne například: já fakt tolik peněz nemám, můžu to třeba splácet? Nebylo by možné mi něco odpustit?... je to dobrý začátek cesty k řešení, na jejímž konci mohou být všichni spokojení. Už se nám mnohokrát stalo, že nám ve finále dlužník poděkoval, že jsme mu pomohli vyřešit složitou životní situaci, protože už nevěděl, jak z toho ven.

Jak by měl podle vás ideálně postupovat člověk, který se dostane do exekuce?
Pokud mu zanecháme výzvu, určitě je potřeba se ozvat. Komunikace je opravdu klíčem k úspěchu. Je důležité také přebírat poštu. Často se nám stává, že lidé, kteří tuší, že bude nějaký problém, si přehlašují trvalé bydliště na ohlašovny a nepřebírají poštu. To ale není řešení. Písemnost se i tak doručí ze zákona na základě takzvané fikce doručení, a máme tak i v takovém případě splněné všechny podmínky k tomu, abychom mohli konat. Lidé jsou pak často překvapení, že jsme jim sáhli na mzdu, na bankovní účet nebo jsme přišli k nim domů. Dohody jsou přitom dnes velmi vítané. 

Na vašem webu uvádíte, že se jako exekutorský úřad věnujete i edukativní činnosti. Proč je to pro vás důležité?
Vnímám to svým způsobem jako naši společenskou povinnost. Myslím, že exekutor a jeho zaměstnanci vědí o dluzích nejvíc. Víme, jak vznikaly, co lidé dělají špatně, i to, jak by se měli zachovat, když se ocitnou v problémech. Kdo jiný by měl edukativní činnost provádět? Navíc věřím, že tímto způsobem alespoň částečně pomůžeme vyvrátit stereotypy, že jsou exekutoři zlí lidé, kteří nepřinášejí společnosti nic dobrého.

Nebylo by pro exekutory výhodnější, aby byli lidé finančně negramotní?
Myslet si, že se budeme mít dobře, když společnost bude finančně negramotná, je omyl. Když bych odpověděla otázkou – myslíte, že je pro exekutora výhodné, aby šel vymáhat dluh ke člověku, jehož jediným majetkem jsou dluhy? Společnost musí být zdravá. Ano dluhy vždycky budou, ale nesmí to být tak, že jsou lidé v pasti a neví kudy kam. A právě tomu se snažíme předcházet edukativní činností.

Kde se člověk může s vašimi přednáškami setkat?
Zaměřujeme se především na mladé lidi a děti, začít od základů je nejlepší. Ředitelé škol už nás znají a předávají si mezi sebou kontakt. Všechny to hodně zajímá. Přednášeli jsme už ale i v domově pro seniory, to téma je samozřejmě důležité napříč všemi generacemi. 

Exekutor může poradit

Myslíte si, že by v budoucnu mohly exekutorské úřady sloužit i jako místa, která nabízí dluhové poradenství či osvětu v oblasti finanční gramotnosti?
Určitě ano, protože, jak už jsem říkala, málokdo o tom ví víc než my. Za tu dobu, co se v této oblasti pohybuji, jsem se setkala s nesčetným množstvím smutných životních příběhů. Některé z nich mi zůstanou v hlavě možná do konce života. Přitom stačilo málo, například si pokládat správné kritické otázky, a ti lidé mohli být v úplně jiné životní situaci. Jenže oni v tu chvíli neměli nikoho, kdo by jim poradil. Myslím si, že pokud by se dostalo do povědomí lidí, že exekutor nejen vymáhá, ale že také může poradit, bylo by bezvýchodných situací daleko méně.

Jak moc je práce soudní exekutorky náročná? A do jaké míry se dá vaše kariéra skloubit s rodinným životem?
Je to náročné především pokud to děláte správně, důsledně a současně citlivě k dlužníkům. Za nejtěžší ovšem považuji to, že se nám neustále mění pravidla podle toho, jaká politická nálada zrovna ve společnosti převládá. Pokud jde o vedení firmy dovnitř, je to srovnatelné s jakýmkoliv jiným podnikáním. Musíte zajistit provoz kanceláře, kvalitní zaměstnance, musíte umět strategicky plánovat, dělat zásadní rozhodnutí, mít podnikatelského ducha a zároveň silné právní povědomí. K tomu všemu jste neustále vystavován mediálním tlakům a máte obrovskou míru osobní zodpovědnosti za vše, co uděláte vy nebo vaši zaměstnanci. Přesto všechno mám krásnou rodinu.

Jakým směrem byste si přála, aby se váš obor vyvíjel?
Vzhledem k tomu, že mám velmi vyvinutý smysl pro spravedlnost a zodpovědnost, přála bych si, aby se společnost začala ubírat tímto směrem. Tedy aby se do podvědomí lidí dostalo, že platit dluhy a plnit své závazky je normální. Všechno ostatní jsou výjimky, ke kterým musí být ale sakra dobrý důvod. Pokud by se nám někdy v životě podařilo dostat do stavu, kdy společnost vnímá exekutora jako někoho, kdo pomáhá dlužníkovi vyřešit jeho problém na straně jedné a zajišťuje vrácení peněz k věřitelovi na straně druhé, byla bych šťastná.

Autor: Václav Havlík
Foto: Češi v právu