Střídavá péče už nemusí být „půl na půl“. Klíčový je zájem dítěte

Střídavá péče o dítě byla doposud mnohými považována za model 50:50 – dítě tráví stejnou dobu s matkou i otcem. Zavedenou praxi by však měl změnit nový nález Ústavního soudu. Ten rozhodl, že střídavá péče automaticky neznamená, že s každým z rodičů děti tráví polovinu času.

 Co je střídavá péče?

Je to jedna ze tří forem péče o děti, pokud rodiče už netvoří pár. Spočívá v tom, že dítě žije u obou rodičů a střídá se u nich v různých intervalech, nejčastěji po týdnech. Oba rodiče pak platí na dítě výživné odpovídající jejich příjmům tak, aby dítě mělo s rodiči shodnou životní úroveň.

Ústavní soud vydal na jaře roku 2022 nález číslo sp. zn. I. ÚS 3065/21, který stanovil, že pokud soud neschválí střídavou péči navrženou jedním z rodičů, tak pro to musí existovat velmi přesvědčivé argumenty podložené důkazy. To zjednodušeně znamená, že střídavá péče by měla být primárním rozhodnutím, ledaže by proti ní svědčily nějaké závažné důvody. 

Soudy i veřejnost doposud chápaly střídavou péči jako symetrickou variantu, kdy dítě tráví stejné množství času s otcem i matkou. Toto chápání ovšem mění nynější rozhodnutí Ústavního soudu.

Co se stalo?

Ve sporu, který soud řešil, šlo o situaci, kdy rodiče měli střídavou péči a děti (10 a 8 let) se u nich střídali po týdnu od roku 2021. Matka však chtěla střídavou péči upravit tak, aby děti u otce nebyly celý týden, ale pouze od středy do neděle. To odpovídalo i názoru dětí, které sice chtěly trávit dny s otcem, ale více času chtěly zůstávat u matky.

Okresní soud tento návrh potvrdil, ale krajský soud jej po odvolání otce zrušil, aniž by přihlédl k názoru dětí. Opětovně pak nařídil střídání po týdnu. Matka následně podala ústavní stížnost, o níž Ústavní soud 5. února 2025 rozhodl.

Rozhodnutí ústavního soudu

Ústavní soud uvedl, že sice dlouhodobě označuje střídavou péči za výchozí model, ale že z žádné právní úpravy, z ústavního pořádku, ani z rozhodnutí soudů nevyplývá, že by tímto výchozím modelem měla být ve všech případech její symetrická varianta rozložená 50:50.

 „Představa takového rozložení pak vychází z mylného přesvědčení některých rodičů, že každý z nich má „právo na ideální polovinu dítěte, což především nebere na zřetel, že hlavním účastníkem řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je právě dítě, jehož nejlepší zájem stojí nade všemi ostatními zájmy“, uvádí se v nálezu.

Zájem dítěte je tedy naprosto klíčový. Zásadním vodítkem je jeho názor, který nemůže být opomíjený a soud k němu musí přihlédnout. A to zejména v případech, kdy je dítě již dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, aby mohlo svůj názor vyjádřit.

„Jakékoli uspořádání poměrů dítěte musí být v jeho nejlepším zájmu a střídavá péče tak může být rozložena asymetricky,“ stojí také v nálezu.

Z pohledu teorie společenských věd je střídavou péčí situace, kdy dítě tráví alespoň 30 procent času v domácnosti druhého rodiče. Z tohoto tvrzení pak Ústavní soud usuzuje, že není žádný důvod dovozovat, že by výchozím modelem pro úvahy soudu mělo být zcela symetrické rozložení péče mezi oba rodiče.

Jak to ovlivní střídavou péči?

Nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro soudy nižšího stupně. Z toho vyplývá, že okresní a krajské soudy jsou jimi vázány a musí se jimi řídit.

Soud, který bude rozhodovat o dětech, by tedy sice měl primárně svěřit dítě do střídavé péče, pokud tomu nebrání vážné důvody, ale současně není vázán povinností, aby to bylo takzvaně půl na půl. Pokud je to v nejlepším zájmu dítěte, může střídavá péče zůstat zachována, ačkoliv bude rozložená asymetricky, tedy alespoň 70:30.  

Autor: Petra Andresová
Foto: Canva.com | MariuszBlach, Getty Images